V pondělí jsme se vrátili z Chorvatska, z prodlouženého víkendu. Docela úlet na tři dny i s cestou. Ale i tak se dá hodně vidět a prožít a když se chce tak se musí. Mohu tedy nabídnout aktualní informace jak vše probíhalo pro ty, kteří se do Chorvatska třeba chystají, ale zatím váhají. Jako bonus přidám jak to vypadá při setkání s policií, která nás během dvou dní dvakrát zadržela.
Odjezd v sobotu ráno na Znojmo - Hatě jsme byli v 6.00 hod. Jsme jediné auto, naši úředníci
zatím nejsou ve službě. Rakouská slečna skenuje pasy a chce doklad o testu na covid. Kamarád má, já předkládám doklad o plné vakcinaci. To, ale pro vstup nestačí, až když zdůrazníme, že jen tranzit a doložíme Entrem Croatie je vše OK. Na Rakousko Slovinské hranici průjezd s odmávnutím. Slovinská známka se dá koupit přímo v karavanu na hranici, nebo pár metrů dále na Slovinské pumpě. Zatím všechna komunikace i průjezdy radši v roušce. Na Slovinsko Chorvatské hranici Macelj Slovinci jen s odmávnutím, mezi hranicemi je kolem desáté hodiny třípruhová fronta. Popojíždíme ten úsek rovné dvě hodiny. Chorvati skenují pasy, chtějí doložit testování, očkování, Entr Croatia i rezervaci ubytování. Stačí otisknutá stránka z Bookingu. Ale upřímě, nečetl to nikdo a asi by skousli vzhledem k ubytování cokoliv.Dálnice směr Karlovac poloprázdná, i Lůčko rychlý průjezd.
Naším cílem je průsmyk Korenica a proto jedeme po staré směr na Plitvice. Jako vždy. Všude potkáváme hodně policejních hlídek, u nás jich tolik nevidím ani za měsíc. První měřící trojnožka s policii je za Karlovacem na 40tce. Směrem Plitvice jsou i tři stabilní radarová hnízda. Nevím jestli fungují a v kterém směru a radši jsem to ani nezkoušel. Jsou většinou ve vesnici u školy na 50tce. Dají se vidět. Minuli jsme další dvě policejní třínožky s obsluhou, to už je skoro dost. Ta poslední byla v místě kam většinou turista nezavítá u obce Vojnic. Takže jen kvůli turistům je nestaví. Náhodou mě jeden dobrý Chorvat probliknul. Tady bych se určitě chytil.
Cesta po staré na Plitvice je usnadněná tím, že na mnoha místech jsou značené i přes vesnice 80tky a 70tky. Jinak smaozřejmě 50ka. Většina restaurací po cestě plná, byla sobota, před restauracema zaparkovaná auta i chorvatské zájezdové autobusy. Venku bez roušek, ale na pumpě ji po mě slušně požadoval. Městečko Slunj plné, opět jen chorvatských turistů, roušky vyjímečně. I u pramenů řeky Slunjčica, o kterých ví málokdo, je to několik kilometrů za městem byly dvě chorvatské rodiny. Na narvaných Plitvicích jsme navštívili daleko mimo areál položenou bývalou Titovu vilu. Ruiny jsou hluboko v lesích se zakázaným přístupem, ale urbex milovníci to rádi přehlédnou.
Večer spíme u milé paní ve vesnici Vrelo Koreničko. Kávička, hruškovice pohostiní lidé, vše bez roušek. Ubytovací kapacity jsou prázdné. Turisté chybí.
Po šesté ráno vyjíždíme směr řeka Krupa a Kudin most.Opět potkáváme několik policejních vozů, asi se rozjíždějí na stanoviště. V kaňonu Krupy jsme skoro jediní, dáváme si malý trek a kolem poledního máme hotovo. Cestou nahoru potkáváme desítky chorvatských turistů, kteří míří dolu. Je prostě víkend.
Nadjíždíme dálnici a tunel Svarý Rok a stoupáme na Velebit Tulove grede a průsmyky Alan. Hrubá šotolinová cesta, prach, výmoly, zatáčky, cca 27 km přejezdu pro osobák znamená 4 hodiny. Na Tulových Grede je asi 20 aut, ale tohle množství turistů se v terénu snadno ztratí. Opět Chorvati, ale i Slováci a Poláci. Výstup, asi hodinka na vrchol, počasí nám přeje. Proto jsme tyhle dva dny mezi studenými frontami chtěli využít.
Vracíme se v podvečer kolem skály Zir polní cestou. Tohle skalisko mi pořád odolává tak snad zase až příště. Máme čas a proto vyjíždíme na vršek Korenického průsmyku a fotíme si horu Mala Plješivica. Pak si děláme polívku, jíme a máme se k odchodu. Vidíme, že k nám z hlavní silnice odbočuje malý, starý klepavý Volkswagen. Myslíme, že nám mladíci něco budou nabízet, ale ouha. Auto přijede na naši úroveň a rozbliká se kabinovým majákem jako na Matějské pouti. Vyskočí dva civilisti a po vzoru tajné policie z Rakouska Uherska poodrhnou límeček s odznakem. Kamenné obličeje, Mluvíme Chorvatsky. Požadují dokumenty, Entr Croatia, potvrzení očkování, testování a hlavně doklad ubytování. Doklady od vozidla a ŘP ne. Všechno hlásí a ověřují vysílačkou. Komunikujeme vesele bez roušek. Všechno je v pořádku šlo jim především o to, aby jsme venku nespali. To je v Chorvatsku přísně zakázané i na pumpách. I když v jižní Dalmácii tak běžně spíme. Tam je vše zatím benevolentnější.
Poslední den brzo ráno jedem k Bosenské hranici k vesničce Željava kde bylo největší letiště východního bloku zakopané do hory Plješivica. Dnes je nefunkční, ale pro milovníky letadel a urbexu velké lákadlo. Prolezli jsme si tři podzemní mnohakilometrové bunkry, kam až nám strach bez kloudného světla dovolil a čtvrtý jen vyfotili. Ten již totiž kopíruje Bosenská hranice. Odjíždíme z runwaye a náhle proti nám ze zatáčky vyletí policejní auto, přímo před náš předek. Je vše jasné, vystoupíme a čekáme.
Tentokrát jde o uniformované starší policisty. Otázky co zde děláte, proč tu jste, nejste od tisku zodpovíme jednoduše anglicky. Starší policista najednou navrhne, pojďte mluvit česky, naše řeči jsou podobné, budeme si rozumět. Skutečně češtinu velmi dobře pobíral a tak mluvil jako by česky a my jakoby chorvatsky. Opět dokumenty, Entr Croatia, potvrzení ubytování, očkování, testování. Všechno hlásil komplet do vysílačky včetně platnosti rakouské dálniční známky. Ptal se mě i na typ vakciny, kterou jsem očkovaný. Díky bohu na trenky nedošlo. Následoval dotaz jestli jsme byli i v podzemí. Nechtěl jsem moc lhát a přiznal jsem, že jen na krajíčku. Zeptal se i na čtvrtý bunkr. Bylo mi jasné o co jde a tak jsem mu ukázal na dysplay fotky jen z dálky. Pokýval hlavou, my víme, máme Vás na kameře, nic nám neujde. Do našich bunkrů i na letiště můžete, všechno je pro Vás "slobodno", ale ten čtvrtý, "stroga zabrana i zatvor". Opět všechno bez roušek. My si je na hubu cpali, ale když je oni neměli tak jsme je sundali taky.
Měli jsme dofoceno a dotočeno, rozloučili jsme se a odjeli. Docela jsem měl s těch policejních zadržení dobrý pocit. My byli relativně v pořádku, policajti byli přísní, ale korektní bez povyšování a buzerace. Ale poučení, nikdy nevíte co se může přihodit a je fakt lepší mít dokumenty v pořádku.
Jako bonus jsme si dali Plitvice. V tuhle dobu je vstupné skoro 3x levnější, teče hodně vody, vegetace nebrání ve výhledu a hlavně ve všední den jsme potkali za pět hodin asi deset lidí. To je asi zázrak.
